Autobiografické vzpomínky na věznění v koncentračním táboře Osvětim. Autorka nechává svůj autobiografický příběh vyprávět mladou dívku maďarské národnosti. Dívka byla se svou rodinou v roce 1944 z Mukačeva deportována do koncentračního tábora Osvětim. Zde zahynula její matka a ona s příbuznými prošla otřesnými zážitky. Další příbuzní jí zahynuli po útěku do Sovětského svazu. Dívka koncentrační tábor přežila, ale stal se pro ni (tedy pro spisovatelku) celoživotním traumatem, z něhož se rozhodla "vypsat" až po padesáti letech. Knížku uzavírá kapitola Léčivé vzpomínky, kde autorka již mluví o sobě, o poválečné době, kdy se těžce vyrovnávala s minulými zážitky, i o skutečném osudu blízkých příbuzných.